Kdo mi pohlídá dítě, abych mohla pracovat?

11.08.2020

Ať už podnikáte, pracujete na dohodu nebo se vracíte do zaměstnání, dříve nebo později budete muset rozseknout gordický uzel - komu příležitostně svěřit svoje dítě, abyste mohla (byť pomaličku) splnit svoje pracovní závazky (a nemusela pracovat pozdě v noci). Jaké jsou výhody a nevýhody jednotlivých typů péče o děti?

U otců to začíná

Nepsané pravidlo, že miminka se nikomu cizímu nesvěřují, platí v České republice stále. Ne vždy je žádoucí vozit miminka na úřední jednání, pracovní pochůzky nebo na specializová lékařská vyšetření, kam maminky občas musí. Do péče o ty nejmenší se tak na kratší dobu (1-3 hodiny týdně) zapojují nejčastěji otec dítěte a prarodiče. Počet mužů čerpajících rodičovskou dovolenou je menší než dvě procenta, zapojují se spíše sporadicky, zejména z obav, že neporozumí potřebám dítěte. Změnit to může připravovaná aktualizace pravidel čerpání rodičovské dovolené, kdy by si mohli muži vybrat v péči o dítě celkem dva měsíce tak, aby se v péči o dítě alespoň částečně vystřídali a žena tak snížila pravděpodobnost, že po rodičovské zůstane na Úřadu práce (jen 13 % žen se vrací na téže pracovní místo ke stejnému zaměstnavateli). Tím by se mohl snížit také existenční tlak na muže, kteří v době péče o nejmenší děti přebírají zodpovědnost za rodinný rozpočet. A mohlo by to napomoci také ke zbourání předsudků vůči ženám vracejícím se do pracovního procesu.

Prarodiče, chůvy a dětské skupiny

Jakmile bude navýšen věk odchodu do důchodu na 65 let, v ten moment přestane být část prarodičů schopna nebo ochotna pomáhat pečovat o vnoučata (jelikož budou příliš zaměstnáni vlastními existenčními otázkami). Jak ale řešit podnikání (kromě možnosti živnost přerušit) nebo se vzdát návratu do zaměstnání, pokud se dítě nedostane do školky nebo je častěji nemocné? Je možné si najít v okruhu svých známých hlídání nebo si chůvu najmout (prověřování je obvykle součástí celého procesu) nebo si vyhledat dětskou skupinu v okolí bydliště (nebo zaměstnání). Právě dětské skupiny patří k důležitým součástem systému péče o děti. A i když máte poblíž prarodiče, je dobré mít připraveno i telefonní číslo na chůvu (třeba pro případ nemoci). Menší děti může chůva hlídat přímo v domě u vás a vy tak můžete z povzdálí sledovat svoje děti. Má to však svá úskalí. A tou jsou zejména dvě věci - důvěryhodnost a náklady.

Předškoláci

Přibližně každé třetí dítě není přijato po podání žádosti do spádové školky (více zde). Počty předškoláků od roku 2007 opět rostou. Řešením u mladších předškoláků jsou často dětské skupiny a soukromé školky. Což může řadě rodin působit stres navíc. Je totiž nutné dávat část rozpočtu na zajištění péče o potomstvo. Pokud nám to rozpočet dovolí, je dobré se na to dívat jako na investici do vzdělávání dětí. Jelikož v obou typech zařízení dostane dítě individuální péči. Státních školek, které mohou mít třídy do dvaceti dětí je totiž poskrovnu. To klade jiné nároky na paní učitelky a děti samotné. V dětské skupině se dětem věnuje teta/chůva a tak nevadí ani mrňousci nosící plínky (protože je možné využívat služeb třeba i jednou týdně na část dne). Dříve tuto péči zajišťovaly jesle, o jejichž návratu do systému péče o děti se uvažuje od roku 2024 (respektive to vypadá, že MPSV bude dohlížet na transformaci stávajících dětských skupin na jesle). Již nyní je zřejmé, že dětské skupiny jsou v péči o děti nenahraditelné. Aktuálně existuje v České republice přes tisíc těchto zařízení. Soukromé školky jsou další variantou, přijímají se do nich i soběstačnější děti, které ještě nedovršily tři roky věku. Platí totéž, co u dětských skupin, kolektivy dětí jsou menší a provozní hodiny delší než je tomu u některých státních školek. Celkový počet školek byl 5287 dle ČSÚ a údajů ze školního roku 2018/2019. Jelikož se počty předškoláků pohybují okolo 367 tisíc dětí, je patrné, že ani nárůst počtu soukromých školek nemusí pokrýt poptávku po péči v této věkové skupině dětí. Dobrou zprávou pak je, že se rozšířila nabídka školek o lesní školky.

Mladší a starší školní děti

Gratulujeme, pokud jste už rodiči dětí navštěvujících základní a střední školy (a víceletá gymnázia), prošli jste obdobím, kdy si děti posilovaly imunitu a přežili to (a vaše práce snad také). Máte pro děti zajištěny tábory, oblíbené kroužky a volnočasové aktivity. Vyhráno však mít úplně nemusíte - s nástupem do první třídy se mohou u dětí projevit různé speciální vzdělávací potřeby, které nemusely být ve školce snadno identifikovatelné. Pokud nebudete čerpat příspěvek na péči (ať už z důvodu, že nechcete nebo na něj nedosáhnete), je jisté, že budete jednou za čas absolvovat návštěvy pedagogicko psychologické poradny (PPP) nebo speciální pedagogického centra (SPC - týká se zejména dětí s PAS), zajišťovat různé pomůcky a navštěvovat kurzy (nebo terapie s dítětem). Nestyďte se požádat okolí o pomoc. Dohled nad docházkou a plněním školních povinností nadaných dětí, dětí s dvojím nadáním nebo určitým hendikepem totiž vyžaduje být jednou tak pozorný a čilý než ostatní rodiče. Více o tom, jak se nevyčerpat při péči najdete zde. 72 % těchto dětí navštěvuje běžnou základní (nebo střední školu). V této věkové kategorii bývají dostupné (byť stále nedostatečně) různé odlehčovací a asistenční služby. Využijte jich.

Než děti svěříte někomu cizímu, prověřujte v maximální míře jeho kompetence k péči o vaše dítě. Řada z vás bude podnikat nebo pracovat z domova (nebo na částečné úvazky), nechejte si pomoci, ne každý může dosáhnout na OČR, jinému nestačí dovolená, atp. Nevyčerpávejte se vysvětlováním, proč jste nepověsili svému školákovi klíče na krk. Každé dítě má jinou povahu. I ze zakřiknutého dítěte může vyrůst sebevědomý člověk. Jen to možná vezme více úsilí a času.